Zkouška
Přihlášení na zkoušku a termíny
Teoretická část: KOS
Praktická část: Link na Google tabulku bude přidán před začátkem zkouškového období
Okolnosti zkoušky
Teoretická část zkoušky
Teoretická část zkoušky probíhá formou písemky (120 min).
Při této části nelze používat žádné další studijní zdroje - elektronické, na papíře apod.
Po opravení teoretické zkoušky lze požádat opravujícího o konzultaci nad udělenými body. Opravujícího poznáte dle položky "Reviewed by" v Brute.
Praktická část zkoušky
V praktické části je nutno samostatně nakódovat a odevzdat do brute řešení programovací úlohy podobné úlohám semstrálním. Doba na tvorbu řešení je 4-6 hodin, odevzdaný kód musí správně a včas spočítat v brute výstup pro alespoň 50% testovacích vstupních souborů.
Pro praktickou část platí:
-
Účastníci pracují na školních počítačích, práce na vlastním zařízení je možna pouze ve výjimečných případech.
-
Přístup k Internetu během zkoušky, s výjimkou upload systému brute, je legální pouze s vědomím zkoušejícího. Zkoušející může diskvalifikovat účastníka, který toto pravidlo nedodržuje. Když budete potřebovat hledat význam záhadného chybového hlášení nebo exotické parametry pro zvolenou datovou strukturu apod., vždy nejprve přivolejte zkoušejícího.
-
Lze využívat přinesené elektronické a tištěně zdroje. Přineste si jich co nejvíce – materiály přednášek, svá řešení úloh ze semestru, své případné další kódy nebo knihovny, dokumentaci jazyka, elektronické příručky apod., aby se vám programovalo co nejpohodlněji.
Nezávislost praktické a teoretické části
Splnění jedné části zkoušky není podmínkou pro účast ve druhé části. Každé z nich se lze účastnit v různých termínech. Při neúspěchu každý musí opakovat jen tu část, v níž neuspěl.
Zlepšení výsledků
Kdo některou část splnil (případně obě) a chce si ji(je) dodatečně zlepšit, může. Stačí se účastnit libovolného dalšího termínu se stejnými pravidly jako při běžném termínu. Počítá se pak vždy nejlepší výsledek ze všech pokusů a tyto další pokusy se pak už nepovažují za opravný termín.
Individuální podmínky
Posluchač, který má závažný důvod pro to, aby absolvoval zkoušku za jiných okolností než zde uvedených, se musí domluvit v dostatečném předstihu s examinátory.
Klasifikační schéma
Po úspěšném absolvování praktické a teoretické části zkoušky je adeptovi navržena klasifikace. Sečtením bodů z programovacích úloh v semestru, bodů z kvízů v semestru, bodů ze závěrečného testu, bodů z praktické části zkoušky a bodů z teoretické části vychází součet, jemuž podle uvedené tabulky odpovídá určitá známka:
Bodování a klasifikace
Sčítají se body získané za řešení domácích úloh v semestru, z kvízů v semestru, za teoretickou část a za programovací část zkoušky.
1. Ze semestru je nutno získat alespoň 25 bodů.
2. Z teoretické části zkoušky je nutno získat alespoň 16 bodů z maximálně možných 32, examinátor odpovědi na jednotlivé otázky interně ohodnotí vhodným počtem bodů a podle toho ocení výkon adepta.
3. Z programovací části zkoušky je nutno získat alespoň 9 bodů z maximálně možných 18, počet bodů odpovídá počtu správně a včas zpracovaných testovacích souborů.
Výsledné body |
\([0, 50)\) |
\([50, 60)\) |
\([60, 70)\) |
\([70, 80)\) |
\([80, 90)\) |
\([90, 100]\) |
Známka |
F |
E |
D |
C |
B |
A |
Dodatečná minimální náprava
Kdo neuspěje v praktické části zkoušky a potom dodatečně zjistí, že nezdar byl způsoben malou chybou, ať už v logice postupu nebo v implementaci, může dodatečně uspět, pokud zkoušející shledá, že splnil následující podmínky.
-
Chybný kód musí být odevzdán do brute před koncem zkoušky.
-
Později opravený kód musí být také odevzdán a vyhodnocen v brute v den zkoušky. Kód vždy odevzdává posluchač/ka samostatně.
-
Oprava je jednoduchá svou logickou/algoritmickou koncepcí a je malá rozsahem v kódu.
-
Opravený kód se minimálně liší od chybné varianty, opravné zásahy byly provedeny jen v nejnutnějších místech.
-
Opravený kód funguje a splňuje ostatní pravidla zkoušky.
Poznámky
1. V opraveném kódu je nutno ponechat beze změny všechny původní funkční části, nepřidávejte/nemažte komentáře, nezkoušejte kód vylepšovat, formátovat apod., ztěžuje to porovnávání původního a opraveného kódu. Opravený kód je nejprve zcela mechanicky testován na počet odlišných řádků a znaků v porovnáni s chybnou verzí. Když je tento počet vysoký, zkoušející má tendenci opravu odmítnout bez ohledu na logiku oprav. Doporučujeme proto vytvořit opravený kód tak, že vezmete kopii kódu odevzdaného na zkoušce a do ní provedete potřebné úpravy, zcela bez editace původně funkčních částí. Pokud původní kód odevzdaný na zkoušce již nemáte a v brute ho nevidíte, požádejte cvičicího, přednášejícího nebo správce brute o zpřístupnění.
2. Opravených i původních chybných verzí může být více, posluchač rozhodne, která chybná a která opravená verze mají být porovnány.
3. Ad C.: Musí být zřejmé, že posluchač měl adekvátní plán původního řešení a že implementoval všechny jeho podstatné části. Typický příkladem úspěšné dodatečné nápravy může být například lokální nahrazení méně efektivní knihovní datové struktury jinou strukturou, která poskytuje rychlejší operace nebo je odolnější vůči zavlečeným chybám apod.